Tento blogísek jsem začínala psát, když jsem byla celá načatá z blížícího se deadlinu odevzdání diplomky a měla jsem toho asi tak pocamcaď (jako ostatně celou dobu studia). Milému poutníku po internetech můžu konečně oznámit, že další příspěvky píše hotovej velkej dospělej právnik, a to právník ne ledajakej, ale právnik očervenodiplomovanej. Nabízí se dvě otázky - jak se to stalo a k čemu je to dobrý? Odpovědi už tak dobrý nejsou. Nevim a k ničemu krom toho, chlubit se na internetu. Ani vteřinu mýho studia mě neopustil všeobjímající existencionální strach že umřu, nebo hůř, že mě vyhodí, a když jsem měla po obhajobě a věděla, že to je konečně celý, tak jsem nadcházející víkend prospala a prosrala, aniž bych se přes to spaní a zejména sraní zvládla nějak zvlášť radovat. Ani s jednim z těchto pocitů jsem, soudě podle reakce mých ročníkových souputníků, nebyla osamocená. Buď jak buď, chci jen říct, že další hate, který možná přijde, proto bude už vyloženě jen pro osvětu lidstva a nik...
(1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel ; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. (2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu. Uspořádáváš-li fond jakýchkoli bizarditek, který se v mym oblíbenym NOZu dají najít, je téměř fyzicky nemožný pominout včely. Včely jsou věčným vtipem, kterej už je trochu ohranej a nějak už není vtipnej, jen smutnej a nejradši bys ho nechal pojít a důstojně pochoval . Bohužel v právní úpravě žije dál a nejspíš nás všechny přežije. Abys pochopil, proč včely baví studenty napříč ročníkama, potřebuješ vědět tohle: Úplně nejzákladně...