(1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.
(2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.
Uspořádáváš-li fond jakýchkoli bizarditek, který se v mym oblíbenym NOZu dají najít, je téměř fyzicky nemožný pominout včely. Včely jsou věčným vtipem, kterej už je trochu ohranej a nějak už není vtipnej, jen smutnej a nejradši bys ho nechal pojít a důstojně pochoval. Bohužel v právní úpravě žije dál a nejspíš nás všechny přežije.
Abys pochopil, proč včely baví studenty napříč ročníkama, potřebuješ vědět tohle:
Úplně nejzákladnější dělení, ze kterýho všechno vychází, je dělení na subjekty a objekty. Subjekty jsou osoby, ti, co maj práva a povinnosti. Objekty jsou to, co může být předmětem právních vztahů subjektů. V NOZu to zpočátku vypadá jednoduše:
Subjekty =osoby; objekty=věci.
Pak zákonodárce vydefinuje věc. Všechno, co je odlišný od osoby a slouží potřebám lidí. Strašně si přeju, abych tuhle definici musela někde hledat, když ji sem píšu, ale tohle a tisíc dalších nepotřebných mrdek budu asi už mít navěky vypálený v sítnici.
Žádná věda, co?
Jenže pak přistoupilo lobby, který chtělo, aby zvíře nebylo věc, protože to je dehonestující a všechno. Zákonodárce vyhověl. O pár paragrafů dál se dozvíš výslovně, že zvíře není věc. A že ustanovení o věcech se na zvířata použijou přiměřeně, tak aby to neodporovalo jejich povaze smysly nadaného živého tvora. To furt ještě celkem dává smysl. Třeba zřizovat zástavní právo na psa by nebylo moc košer.
S tímhle furt jsme ochotný se smířit. Osoby, věci a zvířata, který se v právním styku chovaj jako věci, ale ne úplně.
A pak?
Bác. Přihodí se § 1014.
Výčet, ve kterym se dozvíš, že existujou věci, zvířata a roj včel. Právní logikou roj včel nemůže tím pádem být ani věc, ani zvíře, jinak by to tam nebylo napsaný takhle. Co to teda je? Je to nějaká nadřazená speciální entita? Je to pták, je to letadlo? Kolik peněz na úplatcích muselo tohle včelku Máju stát? K čemu je to dobrý? Kdo ví?
V momentě, kdy si přestaneš lámat hlavu tak neuvěřitelně praktickou otázkou, co to teda z právního pohledu je roj včel (=v momentě, kdy to vzdáš), před Tebou rozkvete ještě další líbezný aspekt k zamyšlení při večerní meditaci.
Proč cítil zákonodárce potřebu upravit situaci, kdy roj včel vlétne do cizího úlu, když podle vyjádření včelařů (dost zmatených tím, proč zrovna tohle někdo řeší) ještě nikdy, nikdy v historii Všehomíra nepocítil žádný roj na Starém, Novém ani jiném kontinentě potřebu do cizího úlu vlétávat?
Vzhledem k tomu, jak dlouho už mi ze včel tak trochu bzuká, je to bohužel jen čestná plaketa, ale zamyslím se, zda nedodat včelám zase slávy, až budu dávat dohromady populárně-naučnou publikaci Oříšky pro chytré hlavičky aneb Co zákonodárce zkurvil a pozná to i pětiletý dítě.
Komentáře
Okomentovat