§ 1280 NOZ: Pasení dobytka podle soukromoprávního kodexu pro začátečníky

 (1) Mění-li se počet paseného dobytka v posledních deseti letech, je rozhodný průměr za první tři léta pastvy. Není-li ani tento počet zřejmý, stanoví se podle zásad slušnosti přiměřeně k rozsahu a jakosti pastvy; oprávněná osoba však nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící dodanou panujícím pozemkem.

(2) Do počtu podle odstavce 1 se nevčítají sající mláďata.

 

Představ si to. Jseš zákonodárce a stojí před Tebou velikánskej úkol. Současnej občanskej zákoník máme už téměř padesát let a je jako žena. V zásadě s nim nic moc špatně není, krom toho, že je mu padesát roků a ty bys radši něco novýho.

Starej občan z roku 64 prošel asi tolika novelama, jako Dolly Buster plastikama, a ke konci už podle toho i trochu vypadal. Neznělo jako špatnej plán vzít to od podlahy a začít znovu.

Je to soukromoprávní kodex, to znamená, že upravuje vztahy mezi sobě rovnejma subjektama a použije se jenom tehdy, když se ty lidi mezi sebou nedohodnou jinak. V zásadě. V zásadě by to mělo bejt všechno o domluvě a o "jak chtěj naši, jak chtěj vaši". Důležitý kokoti Ti budou vykládat o principu autonomie vůle a dispozitivnosti, to je totéž v bledě modrym, jako jsem napsala lidsky já.

A tak ten kodex smolíš. Máš tam jakž takž všechno, co můžou normální lidi v normálním právním styku potřebovat. Nějakou rodinu, nějakýho dědice, nějaká úprava vlastnictví, základní smlouvičky, náhrady škody, všechno je to pěkný a svítí na to sluníčko.

A pak přijde někdo chytrej a řekne: hele, kucí! A víte co nám tam chybí? Teď, v 21. století? 

JAK PÁST KRÁVY.

A víte co, mělo by to bejt kogentní, aby se nemohli dohodnout jinak.

NA KRAVÁCH

PROTOŽE JSOU DŮLEŽITÝ.

Podívej, dej to třeba, nevim, do zákona o pasení krav jako podpůrný ustanovení, je mi to šumák.

Ale §1280 si svoje místečko na výsluní mý Hitšarády zaslouží tím, že je to úplně zbytečný ustanovení na tom nejmíň pochopitelným místě v celym právnim řádu.

Nebudu se tajit tím, že na tento klenot vzpomínám taky nostalgicky, protože když jsem si před státnicema přečetla § 1280, bylo to poprvé (ne naposled) co jsem tím úzetkem opravdu vší silou jebla o zeď a šla se podívat před zrcadlo, jestli bych náhodou nedokázala přetáhnout si spodní ret přes hlavu a polknout, abych si ukrátila trápení.