Kdo jsem a proč tohle dělám

 Jsem (teď, jak píšu) studentka práv. Jsem v páťáku, mám za sebou všechny státnice a místo tohohle blogu bych měla psát radši diplomku. 

Když se řekne studentka práv, dost často to provází údiv skoro transcendentálního rázu u posluchačů nebo kohokoliv, komu jste to zrovna řekli. Hlavně babičky z toho jdou do mdlob, protože až se konečně Miluna z druhýho patra dozví, že vnučka studuje ty práva, no to jí konečně zavře tu její protivnou papulu svraštělou jak psí ďura!

Studentky práv na instáči zásadně jsou pohledný a neuvěřitelně rafinovaně vypadající gazely s pevným pohledem a poprsím, důležitě něco třímají (čím větší knížka, tím lepší, za každej nápis Ústava jeden plusovej bod). Jsou vyspalý, usmívají se, pravděpodobně někomu zachránily zrovna střechu nad hlavou jen tak z dobrý vůle a krátký chvíle a jednou to daleko dotáhnou.

No, tak tohle není instáč.

Tohle není ta pohádka.

Tohle je příběh hrdinky z lidu, kterou už zvládli nasrat tolik, že by ráda všem od plic řekla, jak to je doopravdy.