Ve zralym věku devatenácti let Tě hoděj do vody a plav si. Pokud Tví rodiče neměli dost rozumu na to, dát Tě na řemeslo (což by bylo pro všechny zúčastněný lepší), čeká Tě ještě před tím, než vůbec odmaturuješ, životní rozhodnutí, čím budeš, až budeš velkej. Pokud se učíš na maturu a zaháníš stres jídlem, už velkej jsi, tak si to modifikuj jako "co budeš potom".
U mě to bylo jednoduchý rozhodnutí. Chtěla jsem studovat tradiční obor (co to jsou tradiční obory, nevim, vole, doteď, ale když proneseš před dospělákem slova tradiční obor, většinou začne uznale kejvat hlavou a tvářit se, jako by věřil tomu, že víš, co děláš, což mi v době mýho rozhodování dodalo falešnej pocit bezpečí).
Rozhodovala jsem se takhle: v hlavě nemám nasráno, tak toho využiju. Matika mě nebaví a při pohledu na krev někdy trošku omdlívám a někdy trošku blinkám. Suma sumárum, zbydou Ti práva, tradá!
Pokud ve svym okolí v týhle fázi rozhodování nemáš právníka, je to v prdeli, protože nikdo jinej se Ti to ani nebude pokoušet rozmlouvat. Zejména Ti to nikdo nerozmluví na dni otevřenejch dveří.
To byl první krok hned po tom, co jsem rodičům svou plánovanou životní dráhu oznámila. Teda samozřejmě potom, co maminka dojetím probrečela tři kapesníčky a otec mi dal jednu herdu do zad z ranku "jsem na Tebe hrdej". Takže jsme jeli.
V naší krásné matičce vlasti se nachází celkem čtyři univerzity, kde se dá vystudovat právo. A tím myslím opravdickej obor právo, takovej ten, když pak chceš bejt soudce nebo advokát nebo cojávím. To musí být pětiletej, magisterskej, jmenovat se Právo. Smysl tohoto blogu je mimo jiné v tom, abych 1) varovala ostatní, 2) vyjevila svou frustraci a tím ulevila játrům a ledvinám a Vlastík Plamínek by určitě věděl kde ještě se shromažďuje karmická zátěž a energie šambaly neproudí a konečně 3) nenechala se poznat a vyhodit ze školy, práce, vztahu. Smíříme se proto v této fázi vyprávění s tím, že jsem se došla podívat na ty dvě fakulty, o nichž si laik bude myslet, že nejsou úplně nejlepší v republice (ta je jen jedna, v hlavním městě P), ale ani nejhorší (v krajském městě P).
Když tam přijdeš zvenku, okamžitě Tě obklopí mračno podobně ambiciózních telat, jako jsi Ty, a budeš obdivně vzhlížet ke studentům, kteří z dobré vůle vyprávějí návštěvníkům, jak je fakulta nejlepší a progresivní a světová. Přijde Ti to úžasný a úplně se v tom vidíš.
Ty studenti tam jsou v lepšim případě za stýpko, který je plus mínus minimální hodinová mzda, a jejich motiv je z devadesáti procent ten, že potřebujou nebo chtěj vlézt někomu na fakultě do prdele. Nebo to jsou prváci a ještě tomu věří (jako ta jeptiška, co pracuje v továrně na kondomy a myslí si, že vyráběj spacáky pro myši).
Na každej pád Ti to bude připadat jako ráj. Všude jsou barevný letáčky s usměvavejma ksichtama a oblekama a dostaneš tolik propisek s propagačním potiskem, že výlet do Ikey na kradený tužtičky bude proti tomu vypadat jako žabařina. Zúčastníš se workshopů, kde ze sebe ten talent na obhajování vrahů budeš úplně cejtit prýštit, i pokud jsi koktavý asociální hovado s fobií z vystupování na veřejnosti. To já nejsem. Ale i kdybys byl. Chápeš. No prostě je den otevřených dveří takový vzrůšo, že závidíš klukum, že můžou v kapse od obleku aspoň trochu tajně přimasturovávat a tím mít svý vzpouzející se vrozený právnický touhy na uzdě.
Projdeš si takovýhle cirkusy, jak jsem zmínila, dva. Obojí jsou ty samý housličky a ty samý písničky, a na dvou místech by přeci nelhali.Udělalas to všechno poctivě, pročetlas materiály, poslechla si všechny studenty, prošla si na stránkách fakult i to co bylo mrňavym písmem a prohlídla všechny obrázky. Furt chceš bejt právník.
Rozhodnutí padlo.
Škoda, že se nenašel nikdo dost zodpovědnej a pravdomluvnej na to, aby Ti řekl, že víš hovno.
Komentáře
Okomentovat